Nikdy jsme bitvy s Habsburky a s nacisty nedobojovali

(Habsburkismus i nacismus nám bují dál)

Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Moravská Třebová

Madam Majerová (Trikolora) napsala v Parlamentních listech 26.2.2023 ("Dnes máme za zády nové zlo, z jiného, opačného směru") mimo jiné i toto:

"Bojujeme staré bitvy. První republika se tak dlouho otáčela za císařem, až ji rozdupala okovaná bota nacismu. Po roce 1945 jsme tak dlouho bojovali s nacismem, až jsme strčili hlavu do komunistické oprátky".

Madam Majerové si vážím za její statečnost v boji proti mocným současnosti, Trikolora je mi sympatická, stejně jako třeba jiné strany v opozici, i mimo žvanírnu,  ale v těchto výrocích s ní zásadně nesouhlasím. Vysvětlím, proč. 

TGM říkával:

"Musíme odrakouštět, potřebujeme na to půl století."

Půl století jsme nikdy nedostali. 

Beneš říkával: "Musíme vylikvidovat německou otázku". 

Nedostali jsme na ni víc, jak tři roky – 1945–1948. 

Madam Majerová  ale správně poukazuje ve svých deseti bodech o znacích totality, 

že ji musí nejlépe osvětlit staří. 

Dnes jsou legionáři I. války a odbojáři II. války téměř všichni v nebi. A my, co jsme zbyli – i jako jejich přímí potomci – jsme NIKDY nedostali v popřevratovém režimu prostor, abychom vše vysvětlili. Místo toho na nás pravidelně a s radostí kydají tuny špíny, lží a pomluv. Madam Majerová se mýlí a setrvává v sysifovském bludu, když se domnívá, že se tu "bojují jen staré bitvy". Opak je pravdou.

Právě onen habsburkismus a sudetonacismus zde bují a on také lvím dílem přispěl ke katastrofám "svobodných voleb". 

Což si madam Majerová, v našich očích legionářů a odbojářů vyvolávající dojem, jakoby byla  odstřihnutá od reálií naši republikové minulosti, zjevně neuvědomuje.

V naší republice rakušáctví, habsburkismus a sudetismus bují veřejně nepřetržitě od instalace pana presidenta Havla, jestli se nemýlím. Vynořil se opět, schován za socialismu v ukrývané anonymitě v mnoha komunitách.

A byl to sám pan president Havel – a to se nepletu – který zahájil éru ostouzení českého národa svou neuvěřitelnou omluvou takzvaným Sudetoněmcům, ve skutečnosti říšským Němcům. 

Kdyby madam Majerová chodila po našem venkově, určitě by se setkala s mnoha živými názory "jak byl ten Masaryk špatný, když zničil staré Rakousko, a za císaře pána bylo líp" – a toto v obcích zaznívá (zejména v těch katolických, na celé Moravě, nejen na jižní Moravě, baště lidovců a zarytých habsburkistů). Tito lidé jsou odkojeni nejen televizí dneška, ale i kazatelnami, kde se zhusta hlásá nejen království boží na nebi, ale modlí se tam i za Habsburka Karla I. Ostatně lidová strana v celých svých dějinách byla "republikánská" jen za Msgre Šrámka, spolupracovníka nenáviděného Beneše. Kdyby  v tomto ohledu měla madam Majerová pravdu, kydání sta a sta tun lží, sprostot a pomluv, které se opravdu vyrovná jen I.protektorátu, v dnešní republice neexistovalo. Ale pravdou je opak. Celebrity jako pánové Doležal, Pithart, Šafr, Urban a desítky dalších, dští oheň a síru na presidenta Beneše, kterému po presidentu Osvoboditeli dal národ v roce 1945 titul president Budovatel. Žádná lež, žádná pomluva není dost dobrá, aby neosočila presidenta Beneše. Proč? Inu, snadná odpověď, přece pro "nelidské, katanské dekrety proti ubohým nevinným Sudetoněmcům" není–liž pravda. Proti těm Němcům, které roku 1946 navrhoval Ferdinand Peroutka urychleně odsunout, aby se s nimi potom v exilu roku 1953 spojil prostřednictvím pana Simona, vyslance sudeta von Auena. Jsou o tom i celé knihy, jako monografie Francise D. Rašky, "Opuštění bojovníci" (Academia Praha 2009, hlavně strany  169–191, aj.) Když si to madam Majerová prostuduje, pochopí, proč se landsmané vetřeli do republiky, proč mají už 4.generaci nástupců, posedlých touhou po majetcích a odškodnění v bývalé ČSR, a proč sem vstupuje neustále jejich praporečník Posselt, proč se vláme téměř  každoročně do Brna k městskému magistrátu, proč se každoročně pořádá pochod z Pohořelic do Brna, plný sudetů, sluníčkářů, a smiřovatelů, zatím co množina pozůstalých po obětech sudetského řádění jen bezmocně protestuje. 

A proč zde mají svého residenta pana Hermana, jenž je aktivním funkcionářem Ackerman Gemeinde, tváříci se nevinně, ale přitom součásti landsmannschaftu. To madam Majerová pokládá za "starou bitvu"??? Ani omylem, madam!

Jaké má tato bitva důsledky pro vnitropolitický a státoprávní život republiky? 

Jako vždy, "jde o majetky a peníze na posledním místě". Pan  Posselt se může přetrhnout ve výkladech, že jde o smíření, ne o majetky" a přitom německé soudy s jeho odpůrci vykazují opak. To také ušlo madam Majerové?

Tady se odehrává už nejméně  sedmdesátiletý nekonečný zápas o charakter republiky, dokonce zápas o jakési uznání "dvou státních národů republiky", přičemž se nevědecky nesmyslně a lživě křísí idea "sudetoněmeckého etnického kmene", který nikdy neexistoval. Kdybychom chtěli být ironičtí, tak  takzvané  Sudetoněmce zlikvidoval jejich zbožňovaný Führer Adolf Hitler. Jak? Prostě a jednoduše sloučením všech henleinovců do NSDAP slučovacím sjezdy a nadto prohlášením všech Sudetoněmců za říšské státní občany (což nikdy právně nebylo zrušeno, o čemž se u nás téměř neví).

A toto vše vede ke dvěma státoprávním útokům trvajícím dodnes na Českou republiku.

Za první je to útok na dekretální právo jako takové, což je útok nesmyslný a neprávní, popření jak Evropským soudním dvorem v Luxenburgu, tak rozhodnutím velmocí včetně americké administrativy. Ani Američané nikdy nechtěli zrušit dekrety presidenta a Národního shromáždění, ratihabované roku 1946. Protokol Postupimské konference je stále platný a nezrušitelný, stejně jako Pařížská reparační dohoda, platná dodnes. Zde zklamaly všechny vlády Česka včetně bohužel i vlády Babiše, protože se na dotazy, kdy Německo konečně zaplatí reparace v obrovské výši České republice, odkázaly na neurčito s lichým poukazem na tzv. Česko– německou deklaraci. Proč je tento poukaz lichý? To by měla madam Majerová jako správná politička znát. Protože deklarace (s výjimkou státoprávních deklarací, což tato není) nemají tzv. konstitutivní účinky. Nemohou rušit nároky Česka na reparace,protože je to pouhá politická deklarace bez právních následků.

Pan Babiš se za to ovšem nemusí omlouvat, on jednal stejně jako všechny vlády Česka před ním – přistupoval k reparacím se strachem z velmoci. Zakopaný pes byl už v diletantství socialistických vlád, které  Německu vždy vycházely vstříc ve výmluvách na německou politickou situaci. Jednou to byla výmluva na rozdělené Německo, (Nebudeme platit i za východní soudruhy.), podruhé to byla výmluva na "Ostpolitik" Willyho Brandta (Nechceme rozházet Poláky ani Sověty, když půjdeme klečet do Varšavy a omlouvat se za zločiny III. Reichu) 

Zkrátka a dobře, Německo s námi i s Poláky, o Řecích nemluvě, stále sehrává cinknutý poker s falešnými kartami. A naši předáci, trojští pašáci, na tento poker neustále kývají a národy jsou stále okradené. 

Poláci se alespoň brání – leč naši předáci si z nich v žádném případě neberou příklad – a takto neustále poškozují český národ.  

Tak toto má být podle madam Majerové, "stará válka, stará bitva"?? Ta bitva je tak aktuální, jak je jen možné. 

A jen proto, že naše neschopné partaje před Němci stále strkají hlavy do písku a setrvávají v této pštrosí politice celá desetiletí, je národ stále okraden o miliardy.

Další otřesný příklad naší "protinárodní politiky" jsou takzvané restituce.

Jak bylo možné, že vznikla novela restitucí, které zlikvidovala původní hranici 1948 do roku 1945, a tím de facto vyřídila množství dekretálních kauz  původně v neprospěch státu.

To by měl každý soudný politik republiky vědět, přesto to zopakuji. Původní novela postihovala jen a jen soudní kauzy, zaviněné komunistickým režimem po roce 1948. A těch bylo jen tolik, že nezasahovaly zájmy restitučních vlků. Proč? Protože velká množina restitucí, zvláště velkostatkářských a těch církevních řádů, u nich se prokázala spolupráce s říší již v letech 1945–1947, sem prostě nespadala. A toto se rozhodli političtí předáci určitých stran hájících zájmy církve a velkostatkářů protektorátu, kteří se dali k Němcům, aby se každý z případů let 1945–1947 neřešil podle tehdejších rozhodnutí státu, ale podle tzv. přezkumu dekretálních reálií.

A zde je zakopán pes, o němž veřejnost skoro nevěděla – ale věděli o něm dobře restituenti. A tento pes dodnes ničí mnohé kauzy v neprospěch republiky.

Tohoto psa vyrobil – bohužel – sám lidově demokratický, později socialistický stát. V bohorovnosti, že režim potrvá "na věčné časy a nikdy jinak. A dokumentace nebude třeba..."A to byl jeden ze strašlivých omylů socialismu.  Píši o tom také ve své bibliofilské knize "Zámky plné nacistů" (vydavatelství Jarošová I. vyd. Brno 2021, rozebráno.) Co se stalo?

Republika v množině kauz neochránila veškerou relevantní protektorátní dokumentaci, zvláště dokumentaci o kolaboraci prověřovaných osob a společností k říši, a tím způsobila důkazní nouzi tzv. povinných osob v restitucích – soukromníků, podnikatelů institucí a městských a obecních samospráv. Tuto důkazní nouzi pak stát přenášel –a stále přenáší – na tzv. povinné osoby, které ji nezavinily a pojaly dekretální majetky BONA FIDE – v dobré víře v zákony státu!

Tak vznikly neuvěřitelné kauzy jako Colloredo–Mansfeld, Dietrichsteinová, U.F. Kinsky (Č.Lípa), Möse (Praha–Bratislava), Salm–Schoellerová, Des Fours–Walderode, Thun–Hohenstein, Řád Domu Panny Marie– Německých rytířů,  a řada dalších. Tyto kauzy pro nepředstavitelné dohledávání dokumentů trvaly od 15ti do 29ti let!

Dnes je největší kauzou toho typu kauza Liechtensteinové –a "dva zámky plný akademiků", jak by pravil klasik národa Werich, si s ní "nevědí rady". Jak je to možné, když existují přímo podpisy dvou protektorátních Liechtensteinů u reichsprotektora Neuratha, jak to nedávno svým nálezem v USA!! prokázal docent Josef Benda ve své olbřímí syntéze "Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989" ( Praha 2013.) Jen si tam pročíst podpisy všech těch velkostatkářů, otrocky lezoucích k samotnému zástupci Hitlera v protektorátu!

Ta Návštěvní kniha, ukradená v ČSR v roce 1945 za fronty, byla ilegálně vyvezena do Států – a po nálezu docenta Bendy, co učinili Američané? Nevrátili ji tam, kde byla ukradena, ale do Německa. (S farizejským poukazem na Norimberský soud, v tomto případě jde  o pustý formalismus, protože zločiny Neuratha v protektorátě opravňují tento corpus delicti dopravit do ČR! Veřejnost pak nemá ponětí, co úsilí a nákladů stojí každé ověřování podpisů ve Spolkové republice Německa, protože tyto služby se draze platí a nadto bývají omezovány předpisy GDPR. Takto jsme reklamovali v případě Walderode jeho data v jisté služebnosti. 

Jedná se o další umělou bariéru sousedního státu k prověřování kolaborantů III.Reichu v protektorátu Böhmen und Mähren.) A další kauzy? Nejen že stát neochránil dokumentaci s péčí řádného hospodáře, jak mu ukládají zákony, ale trpěl rozkrádání archivů, jak jsme to prokázali v kauzách Salm, Walderode a jiných.

Jedna taková, s bohatě rozkradeným dokumentačním materiálem, právě probíhá.

Tak toto je další trvající neukončená ne bitva, ale doslova celostátní válka, madam Majerová. A nyní odhady peněz, o něž jde v poslední řadě:

Kauza Thun–Hohenstein cca 6 miliard, zámek

kauza Walderode cca 7 miliard, zámek,

kauza Möse cca 10 miliard, nájemní domy

kauza Salm cca 11 miliard, dva zámky, jeskyně

kauza Dietrichsteinová cca 50 miliard, zámek

kauza Něm. rytíři cca 50 miliard, 4 zámky, lázně

kauza 157 miliard Národní galerie v Praze

Nestačí?

Kauza Liechtensteini, odhad na Moravě všeho majetku cca 750 miliard.

Válka, ve které stát sám hrál přečasto druhé a třetí housle, a kauzy pak vyhrávali zhusta samosprávy, které se neobešly bez přímé pomoci a činnosti dobrovolníků legionářů!

A  madam nám říká, že nás čekají bitvy z opačného směru? 

Nikoli – ty bitvy jsou stále stejné, nekončící bitvy o charakter republiky, zdali z ní nebude kolonie  sudetů, restituentů a staronových otrokářů, k nimž budou chodit ponížení žadatelé o práci s čepicí v ruce a úklonou jejich Jasnostem. Tady jde o samou existenci republiky a sociálního státu. Tak takto ne, madam Majerová.